Rohalovská 50ka - očima Standy Špilera :)

Lukáš Sládeček 2 roky, 6 měsíců

0 komentáře

Po mé tříleté tréninkové pauze jsem si dal za cíl, že se v rámci možností budu snažit potrénovat na tento srdeční závod. Svým nenáročným profilem byl pro mě ideální. Když přičtu přátelskou atmosféru a skvělou práci pořadatelů, tak nebylo co řešit a musel jsem se zúčastnit.


Na závod jsme dorazili relativně brzo ráno, abychom postavili náš Kudrna stan a v klidu se připravili na závod, který byl naplánován na pravé poledne. Dříve než se na start postavili dospělí, byly na programu závody dětí. Zde si odbyla svou premiéru i naše dvouletá Anička a závod na odrážedlech zvládla s profesionalitou a talentem zděděném po mamince. Po dojetí Aničky do cíle zbývala už jen slabá půl hodina na to, abych se připravil na svůj start.


Díky možnosti startu z první vlny jsem se v zaváděcím okruhu pohyboval mezi těmi nejlepšími závodníky, ale bylo mi jasné, že s nimi dlouho nevydržím....tréninkový deficit a lehká nadváha mě držela při zemi, ale nezkusit jet na rychlostní prémii po zaváděcím okruhu...prostě jsem to musel zkusit. Před závodem jsem si namlouval, že na sebe budu hodný a nebudu se zbytečně mučit. Na první kopec jsem vyjel jako 4.  a  tak jsem se zkusil porvat o prémii. Možná by to i vyšlo, kdyby mě jeden ze soupeřů v poslední zatáčce před prémií "nevybrzdil". Prémií jsem projel lehce zklamaný jako 3. a předpokládal jsem, že mě čeká dalších 45 km utrpení. Vytvořit si pozici na sprint mě stálo více energie, než jsem ve skutečnosti chtěl. V první skupině jsem se vyvezl pod další kopec a můj záměr byl, že odtud pojedu podle sebe - na tepy. První osmička závodníků mi v kopci podle plánu ujela a já čekal na další skupinu, a doufal, že bych se mohl svést. Dojelo a ujelo mi více jak deset závodníků, než jsem se pomalu dostal ze své krize. Po překonání prvního brodu jsem chytil druhý dech a mohl jsem pokračovat v "závodě". Postupně jsem dojížděl ty, kteří mě předjeli a já si užíval každý zbývající kilometr. V cíli z toho nakonec bylo 13. místo, což není sice nic extra, ale vzhledem ke všem okolnostem  jsem spokojený a užil jsem si to! Pokud to jen trochu půjde, budu se snažit příští rok výsledek vylepšit, ale prioritou bude, abych si závod užil minimálně jako letos. Alespoň jedno prvenství jsem si z R50ky odvezl - byl jsem první na 26" biku (snad ne poslední) :-) .


A nesmím také zapomenout, že CK PeMaP Přerov se podařilo vybojovat 3. místo v soutěží týmů, za což děkuji mým kolegům Tomášovi Zobaníkovi  (který dojel na prasklém rámu nejmenovaného výrobce) a Petrovi Oravcovi (ten se pro změnu potýkal s problémy s řetězem) - skvělá práce parťáci! Našemu výkonu také pomohl luxusní servis Jirky Javůrka, Tetrimixe,  pana otce a Pavla Rady, za což jim patří "velké díky". Počasí a trať byla na jedničku, můj bike MRX (letos mu bude 5 let :-), nové karbonové tretry a brýle Force, dres od Lawi -  vše fungovalo na 100 %.  Děkuji taky všem partnerům CK PeMaP Přerov.


Mám jen malé a možná i naivní přání ... a to, aby Rohálovská 50ka zůstala srdečním závodem jak doposud. Tím, že se pořadatelé nikam netlačí, nikoho nepřemlouvají a na nic si nehrají, tak se jim opravdu daří dělat závod pro nás, kteří nepotřebují marketingový cirkus. Tím neříkám, že za vším nestojí mnoho práce a úsilí "vesanů". Je to prostě prostě krásný,poctivý jarní závod pro amatéry. Klobouk dolů a díky vesani.cz .
Už teď se těším na 7. ročník a snad se našemu týmu bude opět dařit.

foto: Lidka Polišenská

Komentáře

  • Nejsou zde žádné komentáře

Nový Komentář

požadováno
požadováno (neveřejné)
volitelné